Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DG#men se potichu ztrD#mácí, okno zarůstá tmG#mou,
z myšlenek mých jsou ptF#áci, hlava je oblohHou,
sama několik nC#mocí odčítám ztráty svG#mý,
nemocná svoji mD#mocí, oči mám bolavG#mý.
R:Já se nerada vzdF#ávám, když vím, že šanci mHám,
po pádu rychle vstF#ávám, smutku nepropadC#ám,
snad se mi někdy zdC#mává, že je naděje prG#myč,
srdce horký jak lD#máva najde od zámku klG#míč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sG#mrdce horký jak lD#máva najde od zámku klG#míč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: